Období vlády
Královská vláda
Nesnadné počátky vlády
Počátky vlády dvojnásobného krále byly nesnadné, Karel musel dosáhnout uznání především proti žijícímu císaři Ludvíkovi Bavorovi. Karel měl sice podporu hlavních říšských kurfiřtů, avšak bohatá říšská města zachovávala přízeň císaři. Karel se nechal na římskoněmeckého krále korunovat 26. listopadu 1346 v Bonnu, korunoval jej kolínský arcibiskup Walram. Korunovace v tradičních Cáchách nebyla možná, protože představitelé města zachovávali věrnost císaři. Karel pak jmenoval svého prastrýce Balduina říšským vikářem a svěřil mu také správu Lucemburska. Zpáteční cesta do Čech byla pro krále značně riskantní, protože musel cestovat přes nepřátelské území a hrozilo jeho zajetí císařem, proto Karel podstoupil cestu v převleku za panoše. Do Čech se Karel vrátil v lednu 1347. Korunovace na českého krále se konala 2. září 1347 a poprvé v dějinách ji provedl český arcibiskup Arnošt z Pardubic. Karel byl také korunován novou královskou korunou, kterou dal pro tuto příležitost vytvořit a kterou věnoval sv. Václavovi, od kterého si ji český král pouze vypůjčoval pro korunovaci a různé slavnostní příležitosti. Ještě předtím dal sepsat Korunovační řád českých králů, který vycházel ze starého korunovačního řádu římských králů z 10. století a z francouzského korunovačního řádu z roku 1328.
Na česko-bavorských hranicích zatím docházelo stále častěji k bojovým srážkám, proto se Karel rozhodl císaři postavit vojensky a v čele vojska se proti němu vypravil. Již na cestě k hranicím však Karla 14. října 1347 zastihla překvapivá zpráva o náhlém skonu císaře, který zemřel při lovu na medvědy raněn mrtvicí. Tak se Karel shodou náhod zbavil svého největšího rivala a původně vojenská výprava s nejasným výsledkem se proměnila v triumfální tažení říší, kde Karlovi postupně otevírala své brány významná říšská města jako Řezno, Norimberk, Štrasburk, Basilej, Špýr, Ulm a další. Přicházeli však i představitelé menších měst, kteří vzdávali Karlovi při jeho tažení hold a žádali o potvrzení privilegií. Karel si počínal s prozíravou velkorysostí a všude proto uděloval privilegia, práva a milosti.
Kromě říšských záležitostí byl Karel zainteresován v konfliktu mezi Francií a Anglií později nazvaném stoletá válka. Zde si počínal velmi pragmaticky a rychle se vyvázal ze spojeneckého svazku s francouzským králem. Prakticky až do své smrti se snažil zachovávat neutralitu, i když občas slíbil té či oné straně větší angažovanost a za jistých podmínek i pomoc.
http://www.magazin-zdroj.estranky.cz/